Mondelēz International

czsk cz

Historie

Společnost Mondelēz International působí na českém a slovenském trhu od roku 1992. Historie našich továren ale sahá až do 19. století!

Historie továrny v Opavě se datuje od roku 1840, kdy opavský soukeník Kašpar Melhior Baltasar Fiedor a jeho žena Amálie, rozená Salingerová, založili firmu Fiedor vyrábějící cukrové oplatky. Jejich syn Theodor později výrobu oplatek zautomatizoval. Na jméno obou pekařů dodnes upomíná kulatá Fidorka. Předčasná smrt Theodora Fiedora roku 1887 sice ohrozila budoucnost firmy, ale jeho manželka Marie, rozená Wallková, si v podnikání vedla více než zdatně. Podnik vybavila moderními velkokapacitními stroji, rozšířila sortiment a získala nové trhy. Roku 1901 přemístila celou továrnu do nově vystavěného průmyslového objektu na opavské Olomoucké ulici. Tam pak výroba, doprovázená mnoha změnami, pokračovala až do roku 1997, kdy došlo k jejímu přestěhování do zcela nového výrobního areálu ve Vávrovicích. Po vypuknutí první světové války vyrábělo šedesát zaměstnanců firmy dortové oplatky, sušenky, suchary, perníčky a čajové pečivo pro celé Rakousko-Uhersko, Slezsko a Halič. Po smrti Marie Fiedorové v roce 1917 se továrny ujal její syn Oskar Fiedor, který následně v roce 1925 přizval do firmy svou manželku Christinu a svého mladšího bratra Theodora a rodinný podnik transformoval na společnost s ručením omezeným Theodor Fiedor. Sám se stal jejím ředitelem a jednatelem. Firma měla v té době 450 zaměstnanců a vyráběla také neapolitánky, mignonky, máčené keksy a dezertní pečivo. Sortiment se neustále rozšiřoval a firma brzy disponovala více než čtyřiceti ochrannými známkami. 

Po osvobození republiky v roce 1945 byl podnik na základě Benešových dekretů znárodněn a Oskar Fiedor byl o rok později společně s manželkou a bratrem vysídlen do americké okupační zóny v Německu. Stát zavedl v opavském podniku národní správu. Postupným spojováním znárodněných českých a moravských továren na trvanlivé pečivo, cukrovinky a čokoládu vznikal od roku 1947 státní podnik Čokoládovny Praha. Jeho součástí se stala i opavská pekárna. V roce 1991 byl státní podnik Čokoládovny přeměněn na akciovou společnost, o rok později byl privatizován. Novým majitelem se stalo společné konsorcium francouzské společnosti Danone a švýcarské firmy Nestlé. K prvnímu lednu 1999 pak došlo k rozdělení Čokoládoven na dvě části. Nestlé Čokoládovny se specializovaly na výrobu čokoládových cukrovinek, zatímco Danone Čokoládovny si ponechaly výrobu trvanlivého pečiva. V roce 2001 se pak změnil název společnosti Danone Čokoládovny na Opavia – LU, která spadala do celosvětové sítě LU a stala se největším výrobcem trvanlivého pečiva ve střední a východní Evropě. 

V roce 2007 došlo k celosvětové akvizici divize trvanlivého pečiva společnosti Danone Biscuit, což pro Mondelēz International (v té době Kraft Foods) v Čechách a na Slovensku znamenalo spojení s největším místním výrobcem sušenek a snacků, společností Opavia – LU. Továrna v Opavě se tak stala součástí Kraft Foods a později Mondelēz International. Opavia – LU obohatila stávající portfolio naší společnosti o další oblíbené tradiční značky. V současné době tak jsou na českém a slovenském trhu k dispozici následující značky z produkce Mondelēz International: 3Bit, BeBe Brumík, BeBe Dobré ráno, BeBe Rodinné, Disko, Fidorka, Figaro, Figaro Čokopiškoty, Halls, Horalky, Kolonáda, Milka, Miňonky, Oreo, Piškoty, Siesta, Tatranky, TUC a Zlaté.

Historie továrny v Lovosicích sahá dokonce až do roku 1806, kdy byla založena německým průmyslníkem Augustinem Tschinkelem. Do Lovosic se výroba přesunula v roce 1854 a v roce 1927 pak továrna získala své jméno Deli. V roce 1948 byla továrna znárodněna a staly se z ní Severočeské Čokoládovny. Zprivatizována pak byla v roce 1992, kdy se jejím novým majitelem stalo (stejně jako v případě továrny v Opavě) společné konsorcium francouzské společnosti Danone a švýcarské firmy Nestlé. Po rozdělení Čokoládoven na dvě části v roce 1999 byla továrna zařazena pod Danone Čokoládovny a následně u ní došlo ke stejným změnám jako v případě Opavie.

Bratislavská továrna Figaro, která vyrábí čokoládové cukrovinky, byla založena také v 19. století, konkrétně v roce 1896, kdy se německý výrobce cukrovinek Stollwerck rozhodl expandovat na východ a založil svou pobočku v Bratislavě. Počáteční kapitál činil 300 tisíc marek a továrna nesla jméno „Císařskokrálovská rakousko-uherská dvorní továrna na čokoládu bratří Stollwerckových“. V prvních letech po spuštění výroby se v bratislavské továrně vyráběly mléčné karamelky, tzv. „štolverky“, které se prodávat v automatech na všech zastávkách rakousko-uherských železnic. Kromě mléčných karamelek se zde v té době vyráběl také marcipán a peprmintové cukrovinky. V prvních patnácti letech 20. století dominuje ve výrobním procesu továrny manuální práce. Průměrný denní výkon pracovnice v balírně byl 25 kg zabalených mléčných karamelek. Výroba se postupně rozšiřuje na čokoládu a dezerty. V období 1. republiky se pak vyrábí bonboniéry s vlasteneckými jmény jako „Kriváň“ nebo „Detvan“, ovšem nejprodávanějším artiklem v tomto segmentu je bonboniéra „Tu mám rád“. Kilogram tohoto dezertu stojí pro velkoobchodníky 62,50 korun, konečná cena pro spotřebitele se vyšplhala na 85 korun. Mezi roky 1930 – 1940 je vlivem nepříznivých hospodářských poměrů provoz továrny redukován. V roce 1937 však firma opět hospodaří se ziskem. Celoroční výroba v předválečných letech představuje 2 300 tun výrobků při zaměstnanosti 700 až 800 pracovníků. Vyráběný sortiment je stále pestřejší a lidé se těší z nových sladkých radostí − čokolády, kakaa, marcipánu, oplatek, kandovaného ovoce a dalších cukrovinek. 

Během 2. světové války se závod orientuje na výrobu ovocných džemů, marmelád a umělého medu. Je zde vybudována i moderní konzervárna, zpracovávající 500 vagónů ovoce ročně. Výroba čokoládových cukrovinek je omezena. V prosinci 1944 je továrna poničena nálety a v dubnu 1945 se závod stává válečnou kořistí Rudé armády, jejíž tříměsíční pobyt spolu s přechodem fronty znamená pro závod větší škody než válečné bombardování. Naštěstí již v červenci 1945 odevzdává Rudá armáda továrnu státu. Na základě Benešových dekretů je celý závod zkonfiskován. V rámci centralizace hospodářství jsou do něj přesunuty stroje z dalších zkonfiskovaných podniků, zejména z českého pohraničí. Jako první je obnoven provoz konzervárny. Bratislavský závod se stává součástí podniku „Slovenské závody na čokoládu, cukrovinky a ovocné výrobky“. Konzervárna je přesunuta do Rimavskej Soboty a závod zůstává čistě cukrovinkovým. V roce 1958 je bratislavský závod přejmenován na FIGARO n. p. a je sloučen se závody FIGARO v Trnavě a Piešťanech. Roku 1963 se pak FIGARO stává součástí kolosu Československé čokoládovny, který sdružuje všechny československé cukrovinkářské továrny. V dalších letech Figaro zpracovává kakaové boby, vyrábí polotovary, čokoládové, cukrářské a tukové polevy. K produktům patří jak čokoládové, tak nečokoládové cukrovinky, přestávají se vyrábět náročné kolekce, duté figurky, žvýkačky a oplatky. Obaly produktů vynikají svojí pestrostí. Objevují se motivy hradů, pohádky, kreslené postavičky, auta, ale i nezapomenutelné panenky Lena, Dana a Jana, které se dají z obalů vystřihnout a převlékat do papírových oblečků. V roce 1985 překračuje roční produkce 18 tisíc tun výrobků. Figaro Bratislava má 36% podíl na celostátní výrobě kakaa a 20% podíl v tabulkových čokoládách. V porovnání s roční předválečnou výrobou se jedná o téměř osminásobný růst. V roce 1992 dochází k založení akciové společnosti Figaro, kde 67 % akcií získává Jacobs Suchard, který se v roce 1993 spojuje s Kraft General Foods Europe.